Právě jsem si byl v hudebninách koupit struny. Řekl jsem, že chci ty co obvykle - GHS jedenáctky, v ruce jsem držel dvoustovku a pajcku a mohl jsem být během osmi sekund vyřízen i s pozdravem. Slečna mě ale začala přesvědčovat, ať zkusím jiné. Že všichni říkají, že jsou lepší D´Addario a jestli si je teda vezmu, že jsou dokonce šestnáct korun levnější. Říkám: "Né, děkuju, já je znám, ale jsem zvyklej na tyhle." Slečna zase: "Oni jsou fosfor bronz, mají i lepší zvuk a životnost." "Ty moje GHSky jsou taky fosfor bronz..." "Tak je zkuste a uvidíte." "Já je znám a viděl jsem." To už ale za mnou stál chlap v červeném tričku s logem prodejny a říká: "Dobrý den, ty Addaria jsou fakt lepší, vám to ukážu." Popdl kytaru která, zřejmě úplnou náhodou, stála hned u pultu, přehrál mi pár etud a blábolil něco o zvuku a o tom jak ty struny dělají hodně. Hrálo to pěkně, ale když nemám srovnání, nevím, kdy je tam natáhl, jeslti to vůbec jsou ony, co to bylo za kytaru..? No prostě neuvěřitelný lobby za blbý struny. Na druhou stranu ty prodavači dělají jen svou práci a asi dobře. Odešel jsem na truc s těma svýma géháeskama. No dobře, příště možná zkusím ty D´Addaria, ale řeknu si o ně sám... :-)
 

Včera jsem zabil komára. 6. ledna. Jak by řekl klasik, jen v jiném ročním období, - "tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným"...jenže, ono jsem si to samé říkal i v létě. Možná i proto jsem si vzpoměl na začátek "textu", který mě napadl v létě, když mě po ultrapovodních stále žrali komáři. Jednou jsem jednoho takhle sejmul a pak si zabroukal a zadrnkal...: 

"Zabil jsem komára v letu, típnul jsem o něj cigaretu. Snad díky tomuto létu, on měl se čile k světu..." 

...nějak to i pokračovalo, bylo to o věcech mezi nebem a zemí, téměř doslova :), ale jako obvykle jsem to nedokončil. No, včera jsem zabil komára, co si hrál spíše na lenochoda, bylo to ode mě dost nefér. Tak nevím, jestli bych jako satisfakci tomu nešťastnýmu komárovi neměl ten text dodělat...:).

Na střední škole jsme měli spolužáka Tomáše Sopouška. Obdivoval Michalovu tvorbu, četl jeho básně i texty a snil o tom, že jednou také napíše vlastní báseň. Chodil za ním a ptal se ho jak se to dělá, jak má začít, jako skončit a tak. Ukecali jsme ho, aby se také do psaní pustil a že mu to určitě půjde. Tři dny s ním nebyla řeč, seděl v poslední lavici, v noci nespal a lámal jednu tužku za druhou. Po těch třech dnech za námi přišel a povídá, že už jako začátek má, že je to jen nástřel, ale ví jak zhruba pokračovat a jeslti nám to teda může přečíst. Hurá. Rozbalil ten pomačkaný papír a spustil: "Na kavalci leželo dítě bez pokožky... ..no víc toho zatím nemám, je to jen takovej začátek". Doufám, že už nikdy nic nenapsal.

Dneska se s vámi chci podělit o to, za jakých okolností vznikl text k písni Výlety do piva. Seděli jsme s Michalem v Praze v hospodě, nějaký sraz z průmyslovky po letech nebo co to bylo. Čili pár vybraných alkoholiků, dva šprti a třídní děvka, která šprtům dává naději a oni jí zadáčo nalévaj. Na takové akci jsme nemohli chybět. Stejně jako na většině večírků, jsme se ve finále s Michalem sešli na baru, pili vodku, kouřili a debatovali o hovně. Také o umění a o tom, že by měl napsat nějaký nový text. Říkal, že musí být v tom správným rozpoložení a takový ty kecy. Tak jsem řešil, že ve správným rozpoležení jsme právě teď a on že to musí být jinak a až to přijde, tak zase něco napíše. Když měl vrchní sklizeno a židle byly na ježka, dostali jsme žízeň. Zapadli jsme do nejbližšího nonstopu, kde jsme pokračovali v tý vodkový smršti. Vlastně na tomhle tahu nebylo nic tak zvláštního, jen to, že jsme pořád pili tu vodku. S ledem. V tom stavu v jakým jsme byli jsem ho nemohl nechat odjet do Braníka, tak jsem mu nabídl nocleh. Přenechal jsem mu svojí postel a lehl si do obýváku. V noci jsme si párkrát předali kliku od záchodu. To hlavní překvapení mě ale čekalo ráno. Když Michal dlouho nevylézal z pokoje, kolem jedenácté jsem se rozhodl do pokoje nahlédnout. Michal seděl v džínách a upravené košili na posteli, před ním příšerně nablito na parketách a on mi se vší vážností podával papír s textem. Byl v tom správným rozpoložení... Ten text jsem nikdy nezhudebnil, protože mi připomíná tehle příšernej večírek, od kterého nemůžu pít vodku. Třeba jí zase někdy pozřu a ve správném rozpoložení napíšu hudbu.

Dnes byl spuštěn náš nový blog. Prosím sledujte jej, budeme se snažit přinášet vždy aktuální informace. Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.